Sleduji pečlivě diskuzi na našich stránkách. Několikrát jsem měl chuť se zapojit, ale udržel jsem se. Moje reakce by byla možná příliš emotivní. Chtěl bych s chladnou hlavou vyslovit můj osobní názor. Nikomu jej nevnucuji. Ale jako věrný fanoušek si ho neodpustím a své možnosti vyjádřit své pocity zde na našich stránkách využiji.

Situace není dobrá, to všichni cítíme. Start ČFL se blíží a do poloviny března času moc nezbývá. Vzhledem k tomu co od našeho nového mužstva my fanoušci očekáváme je právě nejvyšší čas začít pracovat. Nemám žádné informace o tom, co se děje ve vedení mužstva a jaké plány s A mužstvem pánové mají. Takové informace asi nemá dnes nikdo. Žijeme – jako již dlouho před tím jen z dohadů a z pochytaných informací z různých pochybných i nepochybných zdrojů.

Rád bych zde poděkoval všem těm, kteří i přes tuto nedobrou situaci, věří, že mužstvo bude žít dál (Coodl, Dino, Molbiol, Sakalvagi?). Žít a bojovat. Důvody k víře jsou různé. Neznalost problematiky, naivnost, touhy, přání, věrnost barvám a klubu a mnoho dalších… I já mám svoji víru a její důvody jsou asi souhrnem všech těch, které jsem vyjmenoval. Pookřeji vždy, když čtu v diskuzi nějaký komentář, který Blšany nezatracuje a neztrácí naději. Vím, je to příliš nerealistické. Pragmatici se naší naději musí jen usmívat. Ale život nelze brát jen z toho racionálního hlediska, bez víry naděje a pozitivity v myšlení se nedá žít. Velice si vážím Martina Štrosse. To co pro náš klub udělal a dělá by zvládl málo kdo. Je to on, kdo drží nad vodou naše stránky a dává nám možnost si alespoň takhle ?popovídat? a vyměnit si názory. Je to blšaňák tělem i duší. Více takových. Smekám před ním klobouk a již několikrát jsem mu za jeho práci poděkoval. Vadí mi ale jeho současná pozice. Rozumím tomu, že ho vedení klubu asi zklamalo, ale myslím si, že jako hlavní administrátor oficiálních stránek klubu by měl vystupovat nestranně a loajálně ke klubu i k fanouškům. I když jeho názory většinou známe, přes to by měl podle mne být spíš ten, který ze své pozice přispěje k pozitivní atmosféře a k posílení nadějí fanoušků. Jeho snahy o oslovení bývalých hráčů, organizaci benefičního utkání apod. mi byly moc sympatické. Bylo by to stejně asi k ničemu, ale pramenila z té snahy víra a konstruktivní přístup. Z jeho komentářů teď ale cítím znechucení a otrávenost. Poraženectví a kritika, beznaděj a pocit zmaru to není cesta ke štěstí. A štěstí? Co je štěstí ? muška jenom zlatá? To říká básník a my víme, že to štěstí v podobě zachování ligy v Blšanech je opravdu jen malilinkatá mušička.

Bude mi opravdu těžko, když pouť Chmelu skončí. Připravuji se na tu chvíli a bude to veliký smutek. Ale nemyslím na to. Ještě pořád věřím v zázrak. Přemýšlím o veřejné výzvě funkcionářům našeho klubu, aby se jasně vyjádřili k současné situaci a vyložili na stůl všechny karty. Myslím si, že v současné době už není co ztratit. Už se toho ztratilo moc a moc. Věrní fanoušci by si zasloužili trochu úcty v podobě představení jasné koncepce a cílů, kterých chce vedení dosáhnout. Upřímně bez přetvářky, nereálných slibů a mazání medu kolem našich svěšených koutků!

Šálu s naším heslem ? Vydržíme, nezradíme, přežijeme ? mám připravenou na první mistrák a snad si to heslo denně před spaním i čtou všichni ti, kteří mají dnes náš klub v rukách. Věř a víra tvá tě uzdraví.