V neděli přišlo do Blšan na fotbal 721 diváků! Skvělá návštěva. Diváci si  pravděpodobně přišli pro další vítězství domácích a jejich očekávání bylo naplněno!  Daří se držet pravidlo, že na jaře naši ještě doma neprohráli. Těšil jsem se, že 8.dubna budeme mít v tabulce 20 bodů a povedlo se. Je to dobrá zpráva, ale pozor na sebeuspokojení! Ještě zdaleka není hotovo. Bude nás to stát ještě hodně nervů a já si už dneska připravuji léky na tlak na další domácí zápas. Přijede olomoucké ?béčko? a půjde dá se říci o šest bodů! Jestli hráči předvedou to co se jim povedlo v první půlhodině utkání s Čáslaví, mohlo by to skončit špatně.

Byl jsem jako ve špatném filmu. Připadalo mi, že kluci přijeli přímo ze soustředění reprezentačního mančaftu a že v noci probírali zápas na pokoji č.433 společně s uklízečkami. Nepříjemný dojem ze hry ještě umocňovalo deset hostujících fanoušků, kteří dělali Čáslavi téměř domácí prostředí. Foukal studený vítr, byla mi hrozná zima a po gólu v naší síti jsem se musel držet, abych se nezvedl a nešel raději na gambáč k panu Šírovi do stánku. Marnost a zoufalství. Pilař kazí už asi pátou přihrávku, Novotný předvádí, že rychlost už není jeho nejsilnější stránka a Klesa pohodlně umisťuje aniž by dal Svobodovi šanci. Trio našich největších ?hráčských udržovacích? nadějí se podepisuje pod první gól a mohlo jich být za těch prvních asi tak 30 minut ještě několik. Špatný sen a hlava v dlaních. Naštěstí – sluníčko vychází nad blšanský trávník a žlutí včelí medvídci se začínají probírat ze zimního spánku. Zenit si je jistý s lacinými třemi body a zařazuje nižší převodový stupeň, sundává nohu z plynu a zapomíná na to, že Blšany chtějí vyhrát. A ta touha po vítězství překonává i tu první osudovou ránu v podobě branky ve vlastní síti a kupodivu se začíná dařit. Ještě před přestávkou se obraz hry poněkud obrací a kluci si vytvořili i několik šancí. Rosa obětavě vlítl do přihrávky hlavou. Opouští hřiště na nosítkách, ale naštěstí se oklepal a vrací se do hry. Lubo Bogdanov bere do rukou aktivizaci ostatních hráčů. Svým pohybem a bojovností strhává ostatní hráče. Až na Petra Loose. Ten hrál v záložní řadě, ale bez úspěchu. Nedařila se mu ani přihrávka ani klička. Kazil a byl na střídání ještě před půlkou. Rosendo, který nastoupil místo něho do druhé půlky ho jasně předčil.

Na tabuli svítilo hrůzných 0 : 1 a začínal druhý poločas. Zenit hlídá výsledek, ještě pořád si nepřipouští že by odjel s prázdnou. Krejčíkovi to dneska taky moc nejde, ale maká a snaží se. Začíná se víc dařit Pilařovi. Zdá se mi, že na něho ostatní hráči spoléhají. Většina akcí chodí přes něho a opticky to vypadá to, že kazí víc než ostatní. Ale je pořád motorem zálohy. Trenér Bičovský tahá z rukávu svůj poslední trumf. Tentokrát je jím tolik zatracovaný Vlasta Kožíšek. Vyčerpaný Karlos Krejčík odchází. Ukazuje se, že Kožíšek je skutečným posílením ofenzívy. Již po několika minutách na hřišti je společně s Pilařem u vyrovnávací branky a stahuje na sebe pozornost čáslavských, kteří pomalu ztrácí hlavy. Zásluhou Kožíška je jinak vynikající Švenger v brance Čáslavi pokořen i podruhé. Rosendo mu nedal šanci a další jihoameričan obstarává bodíky pro Blšany. Špatný sen se stává šťastnou skutečností a nikdo si neumí představit jak dlouhých je těch zhruba pětadvacet minut do konce zápasu. Zakázal jsem si koukat na ukazatel času, ale stejně jsem na něm visel každé dvě, tři minuty. Zeniťáci nemůžou uvěřit a již nemají sílu znovu zápas otočit a nemají ani na to, aby srovnali skóre. Jejich sebevědomí je to tam a dohrávají zbytek zápasu v křeči. Křeč dostali i zpočátku aktivní fanoušci. Spadla jim čelist a nevydali ani hlásku! Na trávník se ještě podíval i uzdravený Šiml, ale to už byla jen odměna pro Bogdanova, který zaslouženě sklidil ovace tribuny. Bezpochyby byl strůjcem další domácí výhry a řekl bych, že se pod ní velkými písmeny podepsali i Pilař a Kožíšek. Tím neodepisuji ostatní hráče. Všichni, kteří nastoupili se dokázali otřepat z té počáteční ledové sprchy a dokázali, že tam kde schází fotbalový kumšt, musí přijít na řadu srdíčko. A to tlouklo všem na tom správném místě a diváci na tribunách musejí dát za pravdu tomu, že tentokrát chtěli všichni hráči vyhrát a dali do zápasu maximum. Což objektivní fanoušek ocení asi nejvíce.

Touha po vítězství je mocnější než cigaretové monopoly a silnější než revoluce. Těším se, že naše kluky neopustí a pak nemusíme mít o záchranu soutěže starost. Já jako známý optimista věřím, že teď potaháme klokany za ocas, trochu je pozastavíme za jejich střemhlavým letem do první ligy a pak doma podepíšeme sestupovou poukázku Olomouci!!! Je to krásná představa a doufám, že mi vydrží co nejdéle. Na závěr ? děkuji Martinovi Štrossikovi, že si nevzal na sebe dres. Já ho nechal tentokrát taky doma. A tak máme v podstatě také svůj podíl na nedělním úspěchu! No ne?