Skončil první poločas posledního podzimního utkání na domácím hřišti. Blšany prohrávají s Ústím nad Labem 0 : 2 a z reproduktorů zpívá Divokej Bill – ?Jeden veselej je a druhej smutnej?? Jak příznačné a vhodné pro danou situaci. Hosté se radují, vědí, že dnes už body neztratí a u domácích se střídá smutek s rezignací. Pocity nenaplněných nadějí na lepší zítřky.

Nevynechali jsme ani jediný domácí zápas. Prožili jsme ty minuty trápení domácích hráčů na hřišti s nimi na tribuně a pokaždé jsme odcházeli domů s tím, že snad příště? Bohužel jen jednou jedinkrát jsme zažili euforii z vítězství. Je to tak dávno! 10.září jsme vyprovodili fanoušky Bohemky 1905 a mohli jsme si zakřičet ?Hoši, děkujem?! Poprvé a naposledy. Přesto jsme neztráceli naději a naše bubny se snažily rozhýbat nejen jedenáctku na hřišti, ale i smutné tribuny. Kluky na hřišti jsme neprobudili a tribuny jen tak lehce, lehounce. Ono se taky divákům a fanouškům není co divit. Jedno jediné domácí vítězství, tři vstřelené góly. Ten poslední, vyrovnávací, proti Jihlavě v 88. minutě zápasu, který jsme nakonec stačili ještě prohrát. To bylo v desátém kole dne 8. října. A pak dlouhých 362 minut bez vstřelené branky. Porážka za porážkou a série ještě neskončila. V posledním kole jedeme na hřiště HFK Olomouc, který hraje na postup! Určitě nám body nenabídne. Nemáme důvod k radosti a již se začínají někde z hlubin fanouškovi duše vynořovat otázky co bude dál. Co se bude v Blšanech hrát příští podzim? Bude se tam vůbec něco hrát? Nebude ze stadionu jenom smutný pomník s mrtvými stožáry umělého osvětlení, které nám tak trochu připomíná zašlou slávu a také jednu z hlavních příčin pádu FK Chmel do finančních problémů a tím i do situace, ve které jsme nyní. Neradostné úvahy. Trochu naděje ještě slyšíme z úst trenéra Bičovského. Víme, že to může být od něj jen ?přání otcem myšlenky?, ale na poslední tiskové konferenci po utkání s Ústím hovoří o posílení mužstva do jarních bojů. Rovněž se neobává, že by někteří hráči, kteří se na podzim ukazují jako perspektivní, odešli hrát do Mostu, či do jiného mužstva. Faktem zůstává, že pokud vedení výrazným způsobem neposílí mužstvo alespoň o dva či lépe tři hotové, zkušené hráče, tak jako je má téměř každé druholigové mužstvo, nemůžeme počítat na jaře se zázrakem.

Co čeká nás skalní fanoušky, kteří neztrácí optimismus a věří, že se dočkají plného stadiónu, nacpané ?žluté? plné bubnů, řehtaček a trumpet. Hučící a skandující hlavní tribuny a hlavně gólů v síti soupeřových brankářů? Čeká nás dlouhé zimní období, hledání příznivých zpráv z přípravy, shánění informací o případných posilách a možná marné těšení na jarní zvrat v psychice mužstva. Těšení na sérii utkání bez porážek, na únik z potupného posledního místa a na oslavu udržení druhé ligy po skončení celé soutěže. Něco nás musí držet při životě a ten pocit ?jako je bodnutí nože? po každé porážce chmelařů snad už tolikrát nezažijeme.

Dokud nám budou síly stačit, budeme fandit, agitovat, vlévat naději a optimismus do srdcí fanoušků Blšan, kterých je ještě pořád dost. Budeme bojovat za právo regionu a venkova na nejvyšší sportovní soutěže. Je to boj s větrnými mlýny? Nemáme na něj tu odpovídající munici? Je to jasné, jsme jako komáři proti velbloudům, ale nebojíme se a pořád věříme, že až se zase bude v Blšanech hrát ?Jeden veselej je a druhej smutnej? budeme tím veselým my, kluci se žlutomodrým srdcem!