Kam byste se mohl vrtnout?
Pár týmů se mi ozvalo, jsou z Česka a Německa. Ale nechci být zatím konkrétní, ať to nezakřiknu.

A co druholigové Ústí? Trenér Přerost vás zná z Teplic.
Je pravda, že nějaký kontakt proběhl. Pan Přerost mi volal už před půl rokem, jestli bych to nechtěl u nich zkusit. Ukázat se mu a pak by se vidělo, jestli na to mám.

Na co byste si troufal?
Je to o šanci. Pokud ji dostanu, bude pak už jen na mně, jestli ji využiju, nebo ne. A je jedno, co to bude, zda první, nebo druhá liga v Česku nebo třetí německá.

Nesešel byste v cizině nadobro z očí? Anebo by vás to posunulo?
Člověk by poznal nové prostředí, získal nové kontakty. A když se ukáže, může jít hned za půl roku výš. Pořád jsem hráčem Teplic, v Blšanech jsem letos hostoval. Žádnou smlouvu nemám, ale půjdu tam, s čím budou Teplice souhlasit.

Sledovali vás tepličtí funkcionáři?
Doufám, že si přečetli, když se o mně psalo. Občas nějaká komunikace proběhne, ale nic velkého.

Za trenéra Plíška jste dostal šanci dokonce v ligové přípravě.
Jenže jsem ještě nebyl připravený mentálně, přišlo nějaké sebeuspokojení v hlavě, přestal jsem na sobě pracovat. A doplatil jsem na to. Pak se k tomu přidalo i zranění. Uvidíme, jestli se povede znovu restart kariéry. Rád bych.

Pomůže k němu i 34 gólů, které jste letos nastřílel?
Dodaly mi sebevědomí, novou chuť a motivaci do fotbalu. Nikdy jsem tolik gólů nedal. Možná je to i tím, že jsem k fotbalu přistupoval jinak než dřív. Bral jsem to tak, že se jdu pobavit, hrát pro radost.

Byl jste v letošní sezoně v Blšanech typický útočník?
Spíš volný hráč, podhrot, takový šmejdílek. Něco ve smyslu: Dělej si na hřišti, co chceš. Ale touhle sezonou se nemůžu uspokojit. Naopak, je to pro mě odrazový můstek. Musím znovu začít něco budovat, pracovat na sobě.

Troufal byste si na skok z amatérského fotbalu do profesionálního? Fyzicky to bude rozdíl.
V Teplicích jsem trénoval dvakrát denně, snad jsem z toho tolik nevypadl. Samozřejmě, pokud něco přijde, bude to pro mě náročné. V Blšanech bylo tréninků míň, kluci chodí do práce, do školy. Ale naběháno mám, fyzičku taky. Hrál jsem 3. ligu v České Lípě, v Karlových Varech, v Horních Měcholupech. Rozdíl oproti krajskému přeboru je jen v trénování, soutěž jako taková podle mě není extra velký skok, který by se nedal zvládnout.

A nepotřebujete zesílit? I tohle po vás v Teplicích chtěli.
Že bych tahal těžká železa, to ne. Dělám spíš domácí cviky, posilování s vlastní vahou. V Teplicích jsem se učil od Pavla Verbíře a od spousty dalších. Jde o správný výběr místa, o to, jak se opřete do souboje, o šikovnosti. Ne o tom, jestli člověk váží 60, nebo 80 kilo.

Když vaše gólové konto rostlo, pocítil jste na vlastní kůži, že si vás soupeři víc všímají?
Trošku ano. Párkrát se na mě někdo připravil, upozornil. Naštěstí se mi zranění vyhýbala. Ale doplatil jsem trošku na to, že jsem nerváček, odstál jsem si dvě červené karty. Moje blbost.

Nadával jste rozhodčím?
Párkrát mi ujely nervy. První vyloučení, to byl faul a v zápalu boje jsem řekl něco sprostého. Ne na rozhodčího, směřoval jsem to na soupeře. Nedávno v Krupce jsem to taky neunesl, bylo to za zakopnutí míče. Takže jsem tři zápasy vynechal kvůli trestům, jeden kvůli zranění. Odehrál jsem jich 26.

Udržel jste si unikátní bilanci, máte víc branek než zápasů.
Na podzim bylo 20 gólů, pro jaro jsem si říkal, že pokud jich dám dalších 15, budu spokojený. Jeden mi chybí. Vždycky může být líp.

Ale máte i čtyři hattricky.
Není to jen o mně, na hřišti je dalších deset kluků. Je to i jejich zásluha. Nejlepší byl zápas s Březnem, Ivan Šollar dal pět gólů, já tři a my vyhráli 9:1.