Očekávání nemohla být vysoká už v létě. Po totálním rozpadu jarního týmu, který uhrál 8.místo ve druhé lize, bylo mužstvo Blšan slepováni ze všeho, co umělo kopnout do míče. Dílem tedy šlo o několik kmenových hráčů Blšan, kteří v Blšanech zbyli, protože o ně neměl zájem Most, dílem o loňské dorostence a dílem o stávající dorostence. V týmu nebyl ani žádný brankář – musel chytat Brejcha z dorostu.

Protože během července se teprve hledali hráči, kteří by mohli hrát ČFL v Blšanech, letní příprava proběhla velmi problematicky. Tým musel neustále rušit naplánované přípravné zápasy, pokud už nějaký sehrálo, tak společně s přebytečnými mosteckými hráči. Na trénincích se scházelo méně než jedenáct hráčů. Shánění posil bylo komplikováno zablokovanými přestupy z důvodu dluhů.

Už na konci července Blšan vypadly z poháru ČMFS v divizních Vejprnicích. Poté se podařilo odblokovat přestupy, ale na sehnání kvalitních fotbalistů už nebyl čas, ani peníze. Most trpící vlastními problémy poskytl Blšanům několik mladých fotbalistů, převážně cizinců, kteří se v podstatě stali jedinými posilami. Dále už přišel pouze gólman Zacharda z Teplic a jako největší hvězda Patrik Gedeon. Velký blšanský srdcař přišel klub podpořit v nejtěžší době, ale sám za sebou neměl dobré období. Zdravotní problémy a další okolnosti způsobily, že jeho angažování se pro Blšany spásou nestalo.

Podobně to bylo i s Radkem Šourkem, bývalým hráčem Blšan. Odehrál několik zápasů, ale jeho výkony nebyly pro tým přínosem, takže se s ním vedení Blšan, se kterým nemá všeobecně dobré vztahy, opět rozloučilo.

Tým se tak protloukal třetiligovou soutěží s velkými problémy. Ze 17 zápasů jen dva vyhrál a třikrát uhrál remízu. Porážky navíc často měly nádech ostudy, jmenujme především debakl 1:10 ve Vlašimi, paradoxně to bylo první utkání, ve kterém již nastoupil Patrik Gedeon. Na delší dobu také poslední, protože se v něm tento fotbalista zranil.

Světlým okamžikem byly dvě výhry v řadě zhruba uprostřed soutěže, nejprve doma nad Vyšehradem a poté v Kolíně. Dnes již víme, že šlo spíše o podcenění ze strany soupeřů, kterého se již v dalších zápasech protivníci vyvarovali.

9 bodů za 17 kol, to je tragický výsledek. V památné prvoligové sezoně 2003/04, která nakonec přinesla záchranu, jsme po podzimu měli také 9 bodů. Jenže to bylo odehráno o jeden zápas méně, ale především měly Blšany důstojné skóre, zatímco nyní je poměr vstřelených a obdržených branek 6:53. Tehdy jsme ztráceli na předposledního 3 body, na záchranu 4 body. Nyní je to 8 bodů na předposledního a 9 bodů na záchranu. Navíc podzim 2003 jsme odehráli v azylu v Příbrami, což lze považovat za polehčující okolnost. Nic takové neplatilo nyní, nedařilo se ani na domácím hřišti.

A vyhlídky? Přes dlouhou zimu se může stát ledascos, ale jen těžko si při ekonomické situaci klubu představit, že by to mohlo pomoci zachránit ČFL. Na náš dotaz ohledně nejbližší budoucnosti klubu vedení nereagovalo, což jen potvrzuje nepříliš dobrou atmosféru v Blšan. Nyní je čas si od fotbalu odpočinout a po Novém roce budeme snad moudřejší. Kdy se podaří dosáhnout stabilizace klubu, o kterou se usiluje už několik let?