Ukázková operace skončila. Prosíme diváky, aby smekli. Tento příměr mne napadl, když skončil letošní ročník ČFL. Bohužel to, čemu jsem odmítal dlouho uvěřit, se stalo skutečností. Nemoc pacienta jménem FK Chmel Blšany byla zrádnější než jsem předpokládal a mnohem silnější než my všichni, kteří jsme se s ní tak dlouho rvali. Věřil jsem, že se podaří resuscitační proces, který byl zahájen na začátku letošního jara. Do týmu ?pohotovostní služby? se postavilo několik nadějných posil. Trenér Zákostelský. Hráči Tesařík, Veleba, Škultéty, Jendruščák, Suchý, Poláček, Rosendo, Sigmund… Všechno zkušení bojovníci, kteří měli být těmi, kterým se podaří podzimní agónii překonat. Měli být těmi, kterým poděkujeme za to, že liga v Blšanech zůstává. Nepodařilo se. Úsilí funkcionářského kádru o získání co nejkvalitnější infúze do žil žlutomodrého napůl ochrnutého organismu bylo hektické, avšak marné. Každým odehraným zápasem se naděje na přežití tenčila a tenčila a již někdy v polovině května bylo jasné, že veškeré léčebné metody selhaly.

Ti z nás, kteří viděli první jarní domácí zápas proti béčku Sparty, určitě po předvedeném výkonu Blšan věřili, že se vše v dobré obrátí. Nadšený, bojovný a fotbalově kvalitní výkon. Určitě ne horší než výkon suveréna soutěže Sparty B, která musela Blšany porazit až za pomoci ligových hráčů Holendy a Kóňy. Houževnatý boj v devíti hned následující kolo v Chebu a první body z ?venku? za bezbrankovou remízu. Kdo by se s nadějí netěšil na další body? Ale pozor! Přišel domácí zápas s Příbramí B. Mužstvo, které je s námi na konci a které musíme doma přejet. Zoufalý a marný boj. Vyrovnání hostů v šedesáté minutě a smrtelná rána ve druhé minutě nastavení. Ztrácíme šest bodů a pád do propasti je odstartován. Nad stadionem bylo klidně možno roztáhnout černé vlajky. Trochu sluníčka ještě problesklo po pěkném vítězství doma nad rezervou Českých Budějovic, ale radost fanoušků definitivně končí. Nastupuje série porážek. Na Vyšehradě dokonce potupných 0:6! Co jsou platné celkem vyrovnané souboje. Co jsou platné přijatelné výsledky, když nejsou body? Pravda, mužstvo nedostalo ?desítku? a dvě ?sedmičky? jako na podzim, ale v konečném bilancování nakonec mužstvo, do kterého jsme vložili své naděje, nedokázalo vybojovat ani tolik bodů jako ti kluci s první poloviny soutěže. Mužstvo dorostenců s Brejchou v brance, Podroužkem, Poborským, Rulfem… S klukama na stěží krajské úrovni dokázalo ukopat 9 bodů a bodovalo v pěti zápasech. Na jaře Blšany pouze dvakrát zvítězili a jednou přivezli bod. Celkem 7 tristních bodů. Za celou soutěž pouhých 16 bodů a ani o dvacet bodů více by nám na záchranu asi nestačilo. Kolín sestoupil s námi se 36 body?

Příčiny takového pádu si jistě vyhodnotili odpovědní funkcionáři klubu sami a celou soutěž si určitě analyzovali. I když není jisté, zda bude pro někoho analýza důležitá a platná. V téhle sestavě už se mužstvo těžko někdy sejde. Pro mne jako obyčejného fanouška, spjatého s klubem již mnoho let, jsou příčiny jasné. Hráčům se nepodařilo vdechnout vůli po vítězství. Scházelo jim klubové srdce a vědomí, že tam kde hrají budou hrát i v příští a třeba i další sezóně. Co si vybojují na hřišti to budou mít. Bral bych i to, kdyby si hráči uvědomili, že i třetí liga je pořád ještě soutěž ze které se může odrazit výš, kde si ho mohou všimnout lepší, bohatší kluby. Ale u většiny hráčů mi i tato snaha moc často scházela. Já vím, je to všechno o penězích. Jak chci po někom, aby hrál srdcem, když jenom čeká s otevřenou dlaní a hraje podle toho kolik se mu v té dlani objeví korunek. Bohužel tak to dnes ve fotbale a ve sportu vůbec, chodí. Pořád vidím mužstvo, které odehrálo v Blšanech poslední sezónu ve druhé lize. Byli posbíráni rovněž podobným způsobem jako ti letošní hráči. Ale byla z nich cítit vůle a snaha po kvalitní práci. Skláním se před uměním trenéra Borovského a před elánem, který předváděli v blšanském dresu Novotný, Pilař, Svoboda a další. To bylo mužstvo, na které bylo radost chodit a fandit mu. Nevidím do ekonomické situace klubu, ale myslím si, že ani tato sestava, o které se zmiňuji, nebyla adekvátně finančně ohodnocena. Možná se pletu?Tak že, jednoznačně je pro mne příčinou tak hlubokého pádu nedostatek vědomí klubové příslušnosti. Malá a nízká motivace a s tím spojená nižší zodpovědnost za spoluhráče, za klub, za výsledek. Nedostatek profesionality u některých hráčů. Ono lze stejně asi prapůvod pádu slavného klubu hledat už v chybném projektu od samotného začátku, kdy je klub vázán na ekonomickou situaci jednoho člověka, nebo jen malé skupiny jeho přátel. Podobných příkladů s podobným koncem by se našlo několik

Těžko hodnotit a rozebírat detaily herní kvality, taktickou vyspělost, fyzickou připravenost mužstva apod. Více než polovina utkání již byla v podstatě utkáními přátelskými a tomu lze přičíst i již výše popsané příčiny. Neodpustím si však jen jednu statistiku. V rozmezí od první do dvacáté minuty jsme obdrželi 12 branek. 18 branek padlo do naší sítě od šedesáté minuty do konce zápasu, z toho deset dokonce mezi osmdesátou minutou a koncem zápasu. Z toho lze vyčíst nízkou soustředěnost na hru. Ve většině utkání se začínalo již od začátku s gólovým mankem. Ke konci zápasu již docházely jednak fyzické síly a jednak se hodně často dotahoval nepříznivý výsledek a po snaze vstřelit branku docházelo k odkrytí obrany a inkasování rozhodujících gólů. V posledních minutách se ztratilo několik lepších výsledků. Na výsledcích se pochopitelně odrazilo i to, že kádr hráčů byl úzký. Škultéty nastoupil naposledy v dubnu. Dlouho nehrál Rosendo. Hodně zápasů chyběl Poláček. Zraněn byl Suchý. Japan byl často vylučován. Ke konci pauzíroval Veleba. Druhý brankář Ivanka bohužel nebyl tak kvalitní jako jednička Zacharda.. Rozhodčí nám nebyli často příliš nakloněni, v podstatě neproběhla žádná společná zimní příprava, mužstvo se sešlo až asi týden před zahájením soutěže. Našly by se ještě další důvody toho proč opouštíme ligovou scénu. Ale to, jak říkám, jistě povolaní učinili. Docela rád bych si vypracovanou analýzu přečetl.

Neděle 22.června měla být tím dnem, kdy se všichni věrní fanoušci sejdeme naposledy na tribunách a na ?svých? místech okolo stadionu. Naposledy jsme si měli zafandit, zatleskat našim klukům a utřít možná i slzu. Už nemáme ligu. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. O tenhle poslední ?smuteční marš? jsme přišli. Utkání bylo nenápadně přeloženo z neděle již na úterý. Dozvěděli jsme se tom oficiálně v pondělí? Škoda. Koně s černými chocholy odvezli smuteční kočár s žlutomodrou rakví ze stadionů bez potlesku, bez účasti většiny nás věrných, kteří jsme s klubem spojili kus svého života. Bez většiny z nás, kteří jsme byli mezi tou asi padesátičlennou hrstkou posledních věrných příznivců. Je to tak trochu příznačné pro celou poslední sezónu. Téměř tajný odchod ze scény beze svědků, bez možnosti podívat se a rozloučit se naposledy s na věčnost odcházejícím přítelem. Ale třeba je to dobře. Zůstane nám v srdcích vzpomínka na plné tribuny, na slavná vítězství, na velké fotbalové hvězdy, na šťastné dny spojené s FK Chmel Blšany. A tak beze smutku díky všem, kteří se o to krásné, co jsme na stadionu v Blšanech v minulosti prožívali, zasloužili a kteří nám dokázali zpříjemnit mnoho let našeho fanouškovského života.

Sbohem Chmelíčku ? bylo to překrásné, ale bylo toho málo!

Jaromír Hykl