Šedivé nebe nad blšanským stadionem propíchly smutné stožáry umělého osvětlení  a na trávník se drobně snáší tisíce a tisíce drobných kapiček štěstí. Více než šesti  stovkám těch nejvěrnějších fandů blšanské kopané vůbec nevadí, že počasí není úplně ideální. Bouřlivé ?Hoši děkujem? zní stadionem a vychutnáváme si ten krásný pocit, který hřeje u srdíčka. I dospělému chlapovi se trochu sevře hrdlo a kapky na řasách nejsou všechny úplně od deště.

Pro tyhle chvilky stojí za to chodit na fotbal. Takové okamžiky dají zapomenout na to, co všichni víme. Zapomenout na to, že všemu vládnou špinavý prachy, že boje v zákulisí jsou boje bez pravidel a bez rozhodčích, že fotbalu vládnou studení manažeři bez vztahu k obyčejnému fandovi, že se reprezentanti beze studu a pokory opíjí a všichni se jim i nadále klaní až k zemi, že? Ne, tohle všechno je někde vzadu ? v pozadí. Teď tu je euforie, radost z dosaženého výsledku. Radost z boje na doraz, radost z krásných gólů. Nechci si ji ničím kazit. Srdce hrdě tluče v hrudi a duše vnímá a těší se z toho, že se to podařilo. Podařilo se to, čemu nás věřilo už jen hrstka. Po utrápeném podzimu, po šestnáctém stupínku druholigového žebříku, vyšlo jarní slunce. Do konce jsou ještě dvě utkání a ligová příslušnost již není snem, ale skutečností. Je snad osudové, že právě při tom dnešním zápase zase po letech zní naše hymna. ?Go go Blšany? burácí stadionem a Blšany jedou! Vnímám to v sobě jako start k lepším zítřkům. Hymna už se neztratí. Slibuji všem, že ji budeme chránit jako Svatý Grál blšanských fanoušků. Už nikdy nezahyne. Doufám a věřím, že ji ještě uslyšíme znít při prvoligových zápasech. Já už asi jenom z nebe (nebo z pekla?), ale nezoufejte pravověrní! Blšanské zlaté kopačky budou ještě ve snu strašit všechny ty Sparty, Slávie, Baníčky?

Stadion je už zase prázdný. Všichni se rozjeli do svých domovů. Hráči možná ze sebe ještě dostávají tu křeč z posledních deseti, patnácti minut zápasu. Moderátor již zamknul kabinu a mně se chce do ní ještě jednou usednout a pustit tu písničku, kterou jsme slyšeli po posledním podzimním domácím zápase s Ústím. ?Jeden veselej, druhej je smutnej? zpíval Divokej Bill a tentokrát nejsem já ten smutnej. Tentokrát jsem veselej a zpívám si tu písničku alespoň v duchu. Ahoj ?žlutá? tribuno. Dneska jsem si tě užil a doufám, že ještě užiju?