Vždycky jsem měl radost z toho, že se mohu o své dojmy z domácích zápasů podělit s ostatními fanoušky, kteří zápas neviděli a nebo polemizovat s diváky, utkání sledujícími společně se mnou. Věřte mi ale, že je to stále těžší a těžší. S ubývajícím nadšením na hřišti ubývá i můj známý optimismus a nerad bych špatnou náladou nakazil ostatní.

Přiznám se, že jsem od nedělního zápasu očekával více. Neříkám, že přímo vítězství, ale určitě konečně naší první třetiligovou branku a určitě větší boj na hřišti. Ani jedno se však nevyplnilo. Mužstvo nastoupilo v lehce pozměněné sestavě. Především trenér zvolil systém 4 ? 4 ? 2 a vyběhly obě brazilské posily. Ze známých důvodů chyběl Šourek. Dluzneiwski i Geovani hráli v záložní řadě. Myslím si, že odvedli standardní výkon a nijak výrazně nepřevýšili úroveň ostatních hráčů. Geovani je rychlý hráč, má solidní práci s míčem, ale přehled ve hře, finální přihrávka a odhad odpovídá zkušenostem sedmnáctiletého hráče. O rok starší Dleuzniewski má výhodu ve své vyšší postavě. Pochopitelně jejich přínos pro mužstvo bude možno posoudit až po více minutách na hřišti, po jejich sžití a aklimatizaci v mužstvu. Myslím, že by byli oživením v mužstvu složeném ze zkušených borců, ve kterém by trochu čeřili vodu a nastupovali tak okolo šedesáté minuty utkání. Ale skutečné posily si asi všichni fanoušci představují trochu v jiném světle. Takhle jsou potřební hlavně k rozšíření kádru, což je při dnešní situaci nutná záležitost. Co říci k výkonu ostatních? Tak jak jsem měl po prvním utkání s Plzní radost především z nasazení a chuti hráčů po co nejlepším výkonu, tak tentokrát jsem tento pocit neměl. Z toho jsem nejvíc zklamán. Nevím a neznám příčiny tohoto poklesu, ale už v některých poznámkách k zápasu se Spartou jsem se dotkl očekávaného problému s atmosférou v mužstvu. U tak mladého týmu, jako máme v současné době, lze počítat s labilitou menší psychickou odolností. S přibývajícími porážkami bude tento problém stále zřetelnější. Chlapci možná začínají pochybovat o správnosti své volby, některé trápí to, že výkonnostně na soutěž nemají a možná si i někteří myslí, že mají na víc než na to ?zakopat? se v Blšanech, které jsou v současné době ?solidní nejistotou?. Těžká je pozice trenéra Štefky, který bude mít určitě hodně práce s tím dostat kluky tam, kam potřebuje a kam si přejeme. Bohužel nemá možnost se s některými hráči rozloučit, protože pak by musel nastoupit možná sám, nebo by musel pustit na hřiště ještě mladší kádr? Myslím si, že v tomhle úsilí mu může hodně pomoci Patrik Gedeon, kterého vidím jak při přípravě před vlastním zápasem s klukama na hřišti, tak na lavičce při utkání. Snad by mohl svými zkušenostmi i svoji pozitivitou být tím stmelujícím faktorem v mužstvu. Kdyby tak mohl konečně nastoupit v základní sestavě!!! Pochopitelně lékem číslo jedna jsou góly v síti soupeře a vítězství v utkání. Ale kde ten lék vzít, do které lékárny pro něj? Čeká nás cesta do Příbrami a potom doma Slavia. To asi zrovna nebudou mužstva vhodná na získání sebedůvěry. Ale která mužstva to v ČFL pro naše chlapce budou? Na chvilku zpátky k utkání. Cheb přijel s jasnou taktikou. Hrát jednoduše, bez příliš velké kombinace nakopávat míče za naše obránce a snažit se zakončovat. Naopak naši se pokoušeli o držení míče, postupný útok, vypracování až do finální přihrávky. Bohužel při tom kupili obrovské množství chyb. Množství nepřesných přihrávek ubíralo postupně chuť i síly do dalšího boje a pouštělo do tlaku mužstvo hostí. Ten vrcholil okolo třicáté minuty prvního poločasu. Série nepřesných odkopů našich obránců, neoptimální řešení standardních situací při rohovém kopu. Několik rohů hostí za sebou nemohlo skončit jinak než nepokrytím hráče ve vápně a prvním míčem v síti Karla Brejchy. (Mimochodem smekám před jeho výkonem v sobotu i v neděli!) Bohužel branka nenastartovala mužstvo k úsilí o vyrovnání, ale naopak je srazila zase trochu níž. Pokračoval marný boj malého, ale šikovného Klasny s obranou Chebu a co horšího – pokračovaly chyby našich hráčů, které jen zázrakem zůstaly nepotrestány. Stejně jako v utkání s Plzní není ideální souhra stoperů, vázne jejich zastupování, pozičnost při hře, což bych zejména u Heince nepředpokládal. Výkon Řeháka je na hře Haince závislý a když se určitě rve víc než jeho starší kolega, nestačí to. Neslyším je, že by při zápase mluvili. To je asi problém všech řad. Schází Jirka Němec, který by je všechny seřval na jednu hromadu (i s rozhodčím!). Další pád do hlubin fanouškovi duše přišel hned po přestávce a druhý gól podle mne rozhodl celé utkání. Následující průběh by se dal nazvat jedním výrazem ? marnost nad marnost. Útlum, nepřesnosti, kiksy. Jako ten před třetí brankou. Chebským stačilo napadat naše hráče při rozehrávce a komplikace byly na cestě. Přihrávky obránců podél vlastního velkého čtverce v případě napadání soupeřem ? to je cesta do pekel. Druhý gól hráče Sládečka zhruba čtvrt hodiny před koncem už byl jen ránou z milosti ? 0 : 3. Za celý zápas minimální počet ohrožení branky našimi útočníky, mizivé šance na vstřelení branky a obrovské množství chyb v obraně i v záloze ? v tom vidím hlavní příčinu další domácí porážky. Nechci se pouštět do úvah co bude dál. Mančaft očividně ztrácí nasazení a bez něho to skutečně nepůjde. Hráči musí své menší fotbalové zkušenosti a zejména dovednosti nahradit elánem, nadšením, skromností, trpělivostí a chutí zvítězit v nerovném boji. Rvát se, jezdit, makat. Jo, být fanouškem FK Chmel dává hodně zabrat?

Nakonec jsem si nechal přeci jen menší pozitivum a prožitou radost fanouška. Byl jsem se podívat v sobotu na náš starší dorost v zápase s Kolínem. Zakřičel jsem si čtyřikrát ?góool?, viděl jsem pěkné branky, bojovný nadšený výkon, dramatické utkání do poslední minuty. Fakt pěkný zážitek a radost ze tří bodů. Asi začnu chodit na fotbal v Blšanech v sobotu a ty neděle nechám pro silnější nátury!!!