S jakým týmem jste pracovali?
Zajímavé je, že můžete nasadit čtyři cizince, ale brankář musí být lokál. Jestli chtějí vychovat bombarďáky, anebo aby padalo víc gólů, jsem nezjišťoval (smích). My měli švédského reprezentanta Wilhelmssona, který nám pomohl na jaře. Přišel z Los Angeles Galaxy, kde kopal s Beckhamem. Hráli za nás i Egypťan Aboutrika a Australan Carle, kterého měl Víťa Lavička v Sydney. A Senegalec Senghor, to je typ Vráti Lokvence, vysoký hráč, čtvrtý rok nejlepší střelec týmu.
Úroveň má liga jakou?
Myslím, že je dobrá. Všechny týmy mají zvučná jména, ofenzivní esa, která rozhodují zápasy. Letos v Emirátech hráli třeba Brazilec Grafite a Ricardo Oliveira, Chilan Jiménez, Portugalec Teixeira nebo Ghaňan Asamoah Gyan. Proto je smutné, že nechodí moc diváků. Tyhle hvězdy pak ztrácí motivaci. V posledním kole jsme nastoupili na hřišti Al Wasl, kde dřív trénoval legendární Maradona, ale přišlo jen asi 200 lidí. Obvyklé návštěvy jsou tisíc až patnáct set, na nejlepší klub Al Ain chodí pět až deset tisíc. Nám průměr zvedl pohár, jinak jednou přišli, jindy zase ne.
Plzeň nebo Sparta by v tamní lize kralovaly?
Těžko odhadnout. Kdo hraje asijskou Ligu mistrů, má fakt dobrý tým. Možná by to byly těsné zápasy, to srovnání by bylo vážně zajímavé. Oni tam hodně koukají na evropský fotbal. Sledují Barcelonu, Real, Bayern. Baví se o nich. Ale někteří si na ně jen hrají.
Jak se vám vůbec líbilo ve Spojených arabských emirátech?
Velká zkušenost! Už kvůli jiné mentalitě nejen hráčů, ale všech lidí. Třeba modlení, což ne každý chápe. Pětkrát denně. I během přestávky zápasu, což je zajímavé. Přijdou do kabiny a jdou se pomodlit, na hodnocení utkání a výtky je hrozně krátký čas, emoce opadnou. Je pikantní, že se modlí v jedné místnosti s rozhodčími. Možná by to chtělo zavést i u nás (smích).
Zvykl jste si na vedro?
Pořád bylo kolem 40 stupňů Celsia, loni v srpnu během ramadánu to šplhalo až k padesátce. Peklo! Trénovali jsme večer, kolem jedenácté, to už se dalo vydržet. I když není příjemné, když vás každý den sluníčko šimrá, člověk si na teplo zvykne líp než na zimu. Na druhou stranu mají všude klimatizace a to přecházení je o zdraví.
Nedaleký Katar v roce 2022 pořádá mistrovství světa. Je to cítit?
Na šampionát se připravují fantasticky. Když jsme tam byli na finále poháru, dost jsem toho viděl. Staví se, to je něco šíleného. Sám jsem zvědavý, co ještě vybudují. Myslím, že to bude pecka.
Řeší se, v jakém termínu šampionát v Kataru hrát. Co byste po vlastní zkušenosti doporučil vy?
Od toho je FIFA, jaký termín zvolí. Ale když jsme tam měsíc zpátky hráli, počasí bylo fantastické. Dalo se vydržet na tribuně i při hraní. Nechal bych mistrovství světa v létě. Teploty budou vyšší než obvykle, ale oni jsou tak dobří, že chtějí udělat i klimatizaci trávníku a tribuny. A podle mě to stihnou.
Co jste s Jozefem Chovancem dělali ve volném čase? Váš klub Bani Yas sídlí v Abú Dhabí.
Byli jsme třeba na formuli 1. Spojil jsem se s Pavlem Turkem (expert Novy) a při tréninku jsme díky němu mohli do paddocku. Skvělý zážitek. Je to jediný závod, který začíná za světla a končí za tmy. Krásný, ale já už bych to nemusel.
Proč?
Byl jsem trošku chytrý a nevzal jsem si špunty do uší. Trpěl jsem! Jinak paráda. Ten fofr, když vyměňují gumy! Předtím při tréninku jsme si prošli všechny stáje, fotili jsme se i s trojnásobným mistrem světa Vettelem. Byl výborný. Překvapilo mě, jací střízlíci ti piloti jsou. Až tak malé jsem je nečekal.
Sám jste seděl ve formuli?
V opravdové ne, ale je tam velký park formule 1, Ferrari World. Sedl jsem si do formule pro 12 lidí a neudělal jsem dobře (smích). Strašný hukot a reálná rychlost. Něco jako horská dráha, šílený kalup!
Co ještě jste navštívil?
Chtěl jsem vidět velbloudí závody, to jsem bohužel nestihl. To je tam velký sport, na který chodí plno lidí. Stejně jako na dostihy, ty mají taky rádi. Byli jsme na tenise, Berdycha jsme propásli, ale zápas Ferrera s Djokovičem byl skvělý.
Zvládl jste nástrahy Abú Dhabí, supermoderního města?
Nejkrásnější je na něm mešita. A negativní, že je tam strašně moc radarů a maximální rychlost jen 120 kilometrů v hodině (smích). Měli jsme kluka, který studoval v Praze, překládal nám do arabštiny. Takže jsme neměli problémy. Pepa Chovanec byl na jednom pohřbu, spolu jsme navštívili dvě svatby. Chlapi jsou separé, ženský taky, ani je nevidíte. Pijí se čaje, bouchají hůlkami o zem. Člověk poznal jinou kulturu, poučné.
Co budete dělat dál?
Nějaké nabídky jsou, i z Arábie. Jak je vidět, v Čechách je obsazeno. Necháme se překvapit, co přijde. Za rok působení v Emirátech jsem byl jen jednou doma, v listopadu. Těšil jsem se na kamarády, trošku si oddechnout. Ale stejně by bylo ideální hned zase vkročit do nového angažmá.
A chtěl byste dál působit s Jozefem Chovancem?
Uvidíme. Klapalo nám to, všechno bylo v pořádku.
Sparťanská legenda už zase kope za Blšany
Fotbalista FK Siad Most Horst Siegl při utkání proti pražské Spartě. (14. srpna 2005)
Horst Siegl = fotbalový „závislák“. Jen den po comebacku z trenérského angažmá ve Spojených arabských emirátech si dal doma v Česku novou dávku adrenalinu. 44letý veterán pomohl Blšanům gólem do sítě Proboštova při výhře 4:2.
„Doma jsem od minulého pátku. Rovnou jsem se šel podívat na Letnou na kvalifikační zápas Česka s Itálií. A v sobotu jsem už poprvé hrál za Blšany,“ líčí exsparťanský kanonýr.
„„Chybělo mi to!“ Ale vyprávějte o tom manželce, že… „Samozřejmě nadává. Jsem pár dní doma a pořád někde lítám. Třeba v úterý jsem hrál exhibici v McDonald's Cupu, odtamtud jsem jel s Blšany do Modré na dohrávku, skončila 3:3. Pět minut před koncem jsem si natrhl sval a v poslední minutě jsme dostali vyrovnávací gól,“ štve útočníka, který už zaskakuje i na stoperu.
Blšany jsou v severočeském přeboru druhé s desetibodovou ztrátou na vítěze Štětí. „Sledoval jsem je i z Emirátů, měl jsem čerstvé zprávy od mladého,“ zmínil syna, který za exligovou vísku taky kope.
„Chvilkami Blšany nic moc, pak se vyjasnilo. Ale nevím, jestli se chce postoupit, nebo ne. Sedneme si až po posledním zápase a uvidíme, co se bude dít.“
Jenže „chmelaře“ ještě v tabulce po sezoně potopí odpočet šesti bodů. Nepředložili doklad o úhradě 30 tisíc korun, což byla kompenzace za chybějící mládež.
„Dozvěděl jsem se to až od kluků v autě. Momentálně v blšanském mužstvu zůstali už jen srdcaři, jako všude chybí peníze.“
Z Emirátů se Siegl domů dostal jen jednou. A vlastně i nedávno na otočku. „Ještě na skok na vyhlášení jedenáctky dvacetiletí české ligy. Jsem rád, že mi organizátoři umožnili přiletět. Ale hlavně děkuji divákům za hlasy. Příjemné!“
Siegla fanoušci zvolili nejlepším útočníkem, ve 435 ligových zápasech nasázel 176 gólů.
Rodina za fotbalovou legendou do Abú Dhabí párkrát dorazila. Udělali si i české Vánoce s bramborovým salátem a řízkem, byť bez kapra. Sehnat se tam nedá.
Zdroj: http://fotbal.idnes.cz/…hranici.aspx?…
