Sedím na žluté tribuně. Je dohráno. Stadion je prázdný. Diváci odešli domů, hráči jsou v kabinách. Sluníčko ještě trochu svítí, ale padá na mne atmosféra smutku a něčeho, co skončilo. Jsem opřený o zmlklý buben, zavírám oči a dívám se zpět do těch uplynulých ligových sezon. Vidím opět Hogena, Velkoborského, Čecha, Šimáka, Drobného. Vidím běžet Bittengla a nadávat Němce. Vidím slavné góly Zelenky a úpornou dřinu Gedeona. Vidím rozhodující góly Šelichy. Slyším nadávat fanoušky na výkopy Aleše Chvalovského a šílet nad jeho zázračnými zákroky na čáře. A koukám ještě o kousek dál. Na trávě stojí Pánové fotbalisté Rosa, Kostelník, Kovář, Rada, Juraško. Mezi nimi jsou i Kurej, Vinš, Salač a Jindra Bureš z Vroutku s kapitánskou páskou. Na lavičce sedí pan Plass, Cipro, Sedláček, Beránek. Všichni tam stojí a sedí, je jich plné hřiště a všichni mají stejný smutek v očích.

Smutek nad tím, že něco krásného skončilo. Že už nepřijde skoro pět tisíc diváků na Teplice, že už nerozdrtíme Spartu, nevyprovodíme Baníček s ostudou?Že už nebudeme počítat kolik bodů ještě potřebujeme k záchraně. Že už se nebudeme radovat z toho, že vesnice přežila navzdory všem útrapám další ligový ročník. Já vím, fotbalový život jde dál. Ale ten smutek a nostalgie tu zůstávají a s nimi ta nejistota co bude dál. Uvidíme ještě někdy nejvyšší soutěž ? Na co budou svítit ty pomníky úmělého osvětlení, které byly svoji cenou prvním hřebíčkem do ligové rakve? Budem číst v tisku komentáře o tom, že se konečně podařilo ligové vesnice vymazat z mapy? Po Drnovicícich jsme byli na řadě a všechno k tomu směřovalo tak dlouho, až se to letos povedlo. Torzo mužstva nedokázalo těžit pouze z elánu, nadšení a bojovnosti. Ten fotbalový kumšt tam scházel a hráči, kteří ho měli alespoň trochu do Blšan přinést, to nedokázali. Jenom srdcem se vyhrávat nedá. A když se k tomu připočte ta absence fotbalového štěstíčka, které se nám dost úporně vyhýbalo? pak nezbývá než se loučit.

To poslední domácí utkání se Slávií, které právě skončilo bylo tak trochu obrázkem uplynulých zápasů. Kluci hráli s chutí dokázat ještě obrátit nepřízeň osudu. Makali a téměř po celé utkání diktovali hru. Bohužel, nenašel se ten, kdo by svoji střeleckou potenci dokázal proměnit v gól. Hráči se hodně nadřeli na vytvoření šance a ta pak končila milimetry od prostoru soupeřovy branky. Zvláštní kapitola ? rozhodčí. Zase jako tradičně. Penalta písknutá za zákrok Slavíka. Kdo to viděl kroutí hlavou a myslím že i soudný fanoušek Slávie. Vzpomínám na faul na Pešíra v šestnátce v zápase s Olomoucí. Kdyby takový zákrok provedl blšanský obránce, nerozpakovala by se rozhodčí Denková penaltu fouknout. Obě tyto situace ovlivnily průběh obou zápasů. Blšany by pokaždé vedly a to se hraje úplně jinak. Vzpomeňme na první branku proti Boleslavi a uhájené vítězství. Ne, to není pláč nad rozlitým mlékem. Rozhodčí nikdy neodvedli na zápasech v Blšanech poctivou práci. Tak to prostě je.

Statečný Šindelář mohl být hvězdou Blšan, ale neproměněná penalta jemu i celému mužstvu vzala chuť do dalšího boje. Při rozhovoru po zápase vzal Radek poctivě vinu na sebe, je to od něho férovka, ale důvody sestupu jsou někde jinde, než právě v této neproměněné penaltě. Tato neproměněná ?desítka? v utkání se Slávií byla v utkání stejným zlomem, jako bylo nepovedené utkání se Slováckem. Od té doby už se štěstí opravdu obrátilo a nic se nedařilo. Nevyhráli jsme ani jeden zápas ? Slávie nám dala ještě dva góly. Je to fakt trochu alegorie naší cesty jarní částí soutěže.

Tak sluníčko již pomalu zapadá, kolem mne uklízí pořadatelé kelímky a tácky a už by mne nejraději vyhodili. Ještě si pohladím bubny, které ani tentokrát klukům moc nepomohly a už se zvedám. Chvilku si ještě budu počítat, co by se ještě mohlo přihodit, abychom dolů nemuseli, ale vím, že to už je dávno spočítané.

Ale co, ještě se přijdeme s klukama rozloučit na Zlín a měli by přijít všichni ti fanoušci, kteří mají fotbal v Blšanech alespoň trochu v duši a něco k němu cítí, a důstojně se všichni rozloučit. Ještě jednou ta naše modrožlutá srdíčka rozbouchat a zakřičet si naposledy v lize GO GO BLŠANY.

Jaromír Hykl , fanoušek z Vroutku

Zkušení obránci Martin Müller a Jan Vorel se na jaře snažili, ale nestačilo to. Chyběly góly, což je vina útočníků.