Nevěřili by jste, jak mnohem lépe a snadněji se píše s vědomím, že se daří. To co  jsme si všichni přáli celou zimní přípravu se začíná naplňovat. Přišla šňůra deseti bodíků a společně s tím jedním za remízu s Vítkovicemi jich máme na kontě tolik, že jsme na jedenáctém místě tabulky. Pět mužstev máme za sebou a teď musíme dělat všechno pro to, aby alespoň dvě z nich za námi zůstali až do konce jarní části. Kromě Bystrce jsme již se všemi zápas odehráli. Důležité budou zápasy s Ústím, Sokolovem, Hradcem a Bystrcí. No oni budou důležité všechny a každý bodík bude dobrý. Náhrdelník s dvacetičtyřmi korálky bude na konci určitě o dalších jedenáct, dvanáct kuliček bohatší a půjdeme se s ním podívat do dalšího ročníku.

Co říci ke korálku s číslem 24? Podle mne je jeden z nejhezčích na celé šňůrce. Nejvyvedenější domácí zápas jak na jaře, tak na podzim. Mužstvo mělo po celý zápas převahu. Celý zápas diktovalo tempo a otázka byla jenom kdy se promění některá z mnoha šancí. Hluchých míst, tak obvyklých v minulých zápasech, ubylo a mužstvo začíná dostávat rytmus, který mu dává šéfdirigent Bičovský a co je důležité, ten rytmus dokáže udržet po větší část zápasu. Domnívám se, že důležitou skutečností je především stabilizace sestavy. Hráči mají na svých postech jasné úkoly a všichni se je snaží plnit jak nejlépe dovedou. Hodně je to vidět na Jedinákovi, jehož výkon zejména tím, že nastupuje vedle Pilaře roste zápas od zápasu a i když není tolik nápadný, vybojuje hodně osobních soubojů a hodně míčů ve středu pole dokáže získat. Rosendo se zdařile zabydluje v základu a rozhodl svým důrazem již druhé utkání. Líbí se mi jeho zarputilost a bojovnost. Fotbalově není ještě tak daleko, ale je určitě jedním z ?mužů jara?. Obrana začíná hrát o proti podzimu rovněž ve stabilním složení a docela nepoznávám Jamricha, kterého jsem na podzim skoro odepsal a nevěřil jsem, že se ještě tak zvedne. S Novotným se celkem dobře doplňují a společně s Rosou, o kterém jsem již mnoho chvály napsal, tvoří obranou jistotu. I když objektivně musím konstatovat, že v neděli tam bylo pár docela krutých kiksů, které naštěstí dopadly bez trestu a Svoboda se určitě několikrát zalil studeným potem. Útok. Co říci k útočníkům? O ?Kožuchovi? toho bylo naspáno již dost a to, že není zrovna oblíbencem tribun, se jistě ví. Přál bych mu, aby se už konečně taky trefil a svoji pověst o střelecké impotenci vyvrátil. Bojuje, snaží se. S Olomoucí určitě naběhal spoustu kilometrů. Povedla se mu nahrávka na gól, přesto jeho hra připadá divákovi z tribuny na útočníka málo efektivní. Dost často se mu daří být tam, kde ho nikdo vůbec nepotřebuje, dost často zpracuje míč sice perfektně, ale pro soupeře a otočit se s míčem čelem k brance bývá dost složitou záležitostí. Zkusil jsem také počítat jeho zbytečné ofsajdové postavení, ale neměl jsem tužku a papír na čárky. Bylo jich, myslím, zbytečně moc. Musím uznat, ale že jeho úloha je dost těžká. V tomto zápase se hodně hrálo na dlouhé pasy a společně se Smejkalem toho měli oba ke konci plné kecky. Sprintů za balonem bylo dost a dost. Sympatické bylo to, že Blšany hráli v podstatě se třemi útočníky, protože Bogdanov byl tentokrát více vpředu než obvykle a vázal na sebe vždy jednoho z obránců. Jeho nebezpečí pro branku soupeře si pravděpodobně již trenéři uvědomují. Asi i proto si tentokrát tak nezahrál jako jindy. Svoboda byl opět jistotou mezi tyčemi. Na střelu olomouckého hráče pořádně neviděl a reagoval až na poslední chvíli a ten zlomek vteřiny byl rozhodující. Ovšem zákrok hned po akci hostů po obdrženém gólu byl excelentní a zkušený. Klidně mohla padnout podobná branka jako vymyslel Rosendo a myslím, že už by se kluci asi těžko zvedali k vítěznému výsledku.

Pokud to trochu shrnu do kladů a záporů. Kladů určitě mnohem víc. Bojovnost, nasazení, chuť vyhrát. To oceňuji úplně nejvíc a vůbec není znát, že je pouze Kožíšek kmenovým hráčem chmelařů. Všichni jezdí po zadku a zatím jsem neviděl nikoho vypustit zápas. Což se na podzim nedalo až tak úplně beze zbytku konstatovat. Kluci bojují za Blšany a patří jím za to veliký fanouškovský dík! A zápory nedělního zápasu. Určitě především neproměněné šance. Michal Smejkal jich měl na hattrick a myslím že i Toník Rosa se chvilku dost červenal. Takhle nás chlapci udržovali na hranici infarktu až do devadesáté třetí minuty! Některé problémy v obraně by se také vždycky nemusely vyplatit, ale tak už to ve fotbale chodí. Snaha o útočné pojetí hry, jak se o něj Blšany sympaticky snaží, přináší občas zaskřípání zadních vrátek. Několikrát mi v zápase vadilo, že kluci nedohrávali souboje v soupeřově šestnáctce a spíš se snažili o písknutí penalty. Rozhodčí byl tentokrát tak kvalitní, že jim jejich filmové kousky nebaštil. Moc se také nepovedlo střídání a Petr Loos dokázal, proč se letos do základu asi už nedostane. S tím co předvádí zatím na hřiště, kde se hraje druhá liga nepatří. Říkám zatím, protože fotbalista v něm určitě je! Těším se, že ještě doma budeme mít v některém zápase klidný náskok a v útoku vyzkouší trenéři konečně Honzu Klasnu. Přál bych mu to.

Poslední zápor ? diváci. Tentokrát 571 v podstatě mlčících diváků. Naštěstí Olomouc nepřivezla žádného fandu a tak nás hrstka výrostků opět nezahanbila, ale i tak je to škoda. Hoši ještě na jaře doma neprohráli, hrají solidní fotbal, k vidění jsou vidět ?ligouši? jak v Blšanech, tak v jiných mužstvech. Prostředí na stadionu dává potřebný komfort pro diváka včetně klobásek a steaků, dobrého pivka? Doufám, že si lidi zase cestu do Blšan najdou a bude nás na stadionu alespoň tisícovka. Kluci by si to fakt zasloužili! Určitě by jim to navlékání dalších pěkných korálků, jako byl ten poslední, šlo lépe!