Asi v desáté minutě dalšího domácího zápasu se snesla na hřiště labuť a alespoň na chvíli pobavila hrstku přítomných diváků. Společnými silami hráčů a pořadatelů se podařilo zmateného ptáka vyhnat, ale bylo to celkem příznačné. Kdo z fanoušků zhlédl nedělní marnou snahu, ten určitě zapřemýšlel na téma, kam padá, kam se řítí náš slavný klub. Řekl bych, že už místo hymny můžeme naladit labutí píseň a poohlížet se po soupeřích z divizní skupiny.

My největší optimisté jsme čekali, že po remíze v Náchodě snad doma potvrdíme výsledek z venku alespoň bodíkem. Počasí už není zrovna ideální a tak nás na tribuně zebe nejen venkovní chlad, ale i výkon našich. Já osobně jsem ještě na podzim na domácím hřišti neviděl ani jednu branku domácích. Bohužel jsem se nedostal na utkání s Vyšehradem, ale ostatní zápasy byly vždy s obrovskou nulou na straně Blšan. Ještě nás čeká poslední utkání a nejsem si jist, zda se na moji letošní bilanci něco změní.

V neděli jsem viděl pouze jedno jediné vážnější ohrožení brankáře hostů. Po Břečkově tečované střele brankář Boleslavi zázračně vyrazil míč ze šibenice. A to bylo za více než devadesát minut utkání všechno. Hostům stačila k přesvědčivému výsledku pouze a jen bezchybná defenziva a trestání hrubých chyb našich obránců. Míra Heinc si neodpustí podobnou chybu jako v neděli snad v žádném zápase. Nedohrávání některých soubojů, snad jejich podcenění či neodhadnutí následků. Po jeho kiksu padl první gól z penalty. Branka do šatny a již obvyklý scénář domácích zápasů. Bohužel ani velká snaha, kterou nelze klukům upřít, nenahrazuje nedostatky v hráčské kvalitě. Ani Patrik Gedeon podle mne zatím nestačí na to, aby vytáhl tým z marastu podprůměrnosti. Až příliš mnoho nepřesných přihrávek, až příliš mnoho nedorozumění domácích hráčů, až příliš mnoho chyb v obranné činnosti. No a když se k tomu přidá naprostá nemohoucnost v útočné fázi, nemůžeme čekat nic jiného než podobné výsledky jako s Mladou Boleslaví. Mužstvu schází nejméně tři další osobnosti. Bez nich nemá asi význam pokračovat v trápení hráčů i diváků a v hazardování s již tak otlučeným firemním štítem.

Ještě jednou se letos vydám ke chmelnicím. Ještě jednou budu před zápasem netrpělivý a budu si říkat: ?Tak snad dneska?? Ale čím dál tím častěji se mi myslí honí ty nejčernější myšlenky. Myšlenky na to, že je nejvyšší čas to zabalit a už žít jen ze vzpomínek na zašlou slávu našich žlutomodrých barev…