Pawel Adamowicz je můj člověk. Vizionář. Neznám ho a nevím, jaký má vztah k fotbalu. Ale jeho návrh, aby Polsko uspořádalo mistrovství světa společně s Českou republikou, z tohoto místa plně podporuji! Když jsem tuto podporu vyjádřil před kamarády u piva a před televizním přenosem z Eura, po povinných posměšcích na mou adresu začali být kreativní. Společně jsme vymysleli, kde budou stát stadiony pro 30 až 60 tisíc diváků. V Blšanech, protože kolem areálu je dost polí pro rozšíření a infrastrukturu. Taky je zapotřebí fotbalovou ikonu 90. let minulého století zachránit. Stavbu zaplatí František Chvalovský z odškodného za neoprávněné stíhání v případu prasečích půlek. V Drnovicích, protože současný stadion je v dolíku, takže když se vyžene do dvou pater, konečně bude vidět až z Vyškova. Stavbu zaplatí firmy, jejichž tichým společníkem bude Jan Gottvald, až v Olomouci líp pošéfuje výsledky. V Ústí nad Labem, protože zastupitelstvo už prozíravě schválilo přestavbu stadionu a možná začne bourat dřív, než mužstvo sestoupí do divize. Stavba se zaplatí z dotací EU, rozvojového projektu FIFA Grassroots, programů pro sociální začleňování a z peněz, vypátraných u pokladníka nezaložené romské strany v tomto městě. V Brně, protože néni boha, aby tu betelnó sajtnu bakulí vyčórovali cajzli. Je nutné nabídnout koncept bez vad. A tím bychom sarkasmus české malosti mohli ponechat hospodským řečem. Já si vážně myslím, že Česko by se mělo ucházet o světový šampionát ve fotbalu. Ovšem nikoli pouze s Polskem. Mělo by jít o nadhraniční projekt kolem čtyř velkých stadionů a mohlo by se do něj zapojit až pět zemí. Když není na překážku strašlivá vzdálenost mezi Gdaňskem a Doněckem, když nevadí, že do společných projektů se zapojují země mimo EU (před Ukrajinou to bylo Švýcarsko), a konečně nevadí-li, že pořadatelským zemím chybí pětadvacet procent požadované infrastruktury, proč nenabídnout koncept, jenž nemá ani jednu z těchto tří vad? Za mistrovství světa odpovídají národní fotbalové asociace, ale kdyby ho kompletně pořádaly, se špetkou politicky nekorektního sarkasmu si řekněme, že pak by se nikdy neuskutečnilo mistrovství světa v Jižní Africe. Pro organizaci takových akcí vznikají společnosti typu joint venture, v nichž mají podíly subjekty z hostitelských zemí a řídicí sportovní organizace, zde Mezinárodní fotbalová federace FIFA. Hlavním předpokladem tedy nejsou stadiony, ale domluva na rozumném způsobu dělení zisku. O šampionát by se mohlo podělit i sedm zemí. Jak bych si onen projekt představoval? Především je nutné si uvědomit, že půjde o kandidaturu na rok 2026, protože bližší termíny jsou obsazeny Ruskem a Katarem. Současné stadiony mezitím zastarají a společnost, k jejímuž vytvoření tímto dávám podnět Fotbalové asociaci ČR, by měla podporovat nové. A tím se dostáváme na začátek textu – kde by měly vyrůst? Rozhodně dva až tři v Polsku (Krakov a Chorzów měly zájem o letošní Euro), aspoň jeden na Slovensku (potřebuje ho jako sůl) a v Maďarsku (už se chystá), libovolný počet v Německu a Rakousku (obojí je jistota). Možná v i Rumunsku, pořád je to do Bukurešti blíž než do Doněcku. Pro Česko navrhuji jeden u Prahy a jeden kdekoli u dálnice. Na závěr podpůrný argument: šanci na úspěch zdvojnásobíme, budeme-li ochotni vzdát se práva na zdanění příjmů fotbalistů a pracovníků FIFA, spojených s turnajem. Bez sarkasmu.