Čím jsme urazili fotbalového boha? Co tak zásadním způsobem rozčílilo „toho nahoře“, že musíme tolik trpět. Další domácí zápas a další domácí prohra. To už si snad nezasloužíme!

Všechno začalo tak pohodově. Krásné podzimní počasí. Sluncem zalitý trávník. Návštěva celkem slušná. Nasávám atmosféru která je příjemná. Nikdo z věrných fanoušků sice nečeká kdoví jaký výsledek. S prohrou se asi všichni pravověrní smířili, ale kdesi hluboko v dušičce zůstává každému ta trocha naděje! Co kdyby? Ale smůla začíná ještě před výkopem. Kapitán Poláček se už rozcvičoval na další zápas po zranění, ale lýtko bohužel nevydrželo. V základu se neobjeví. Petr Loos nastupuje v záloze! Improvizace? Taktický tah? Ať už to bylo cokoliv, byl to krok do tmy. Půl hodiny stačilo, aby nás všechny včetně pana Bičovského přesvědčil, že na to dneska zase nemá. Hra našeho mužstva však fanoušky baví. Po prvních deseti minutách, kdy to vypadalo, že se bude hrát jenom na jednu branku (blšanskou), se Viktorka smířila s tím, že vítězství a tři bodíky budou asi dneska jasné. Ubrala plyn, nasazení, bojovnost a rázem bylo kluků ve žlutém všude víc. Výborný Bogdanov dokázal obejít několik hráčů, ale bohužel ta finální přihrávka? Ta pořád chybí. A když už přijde, ani ?Pejsek? a ani ?Koža? nemají dost drzosti a odvahy, aby šli razantněji do zakončení. Přesto jsou Žižkováci lepší pouze na tribunách. Jejich sektor ? ostatně jako vždy ? lehce přehrával naše komorní tribuny, které byly tentokrát i bez již možná tradičních bubnů. Byl to poslední zoufalý pokus jak klukům pomoci. Na Bohemce jsme je taky neměli a tři body byly doma… Na hřišti je Viktorka horším týmem. Chmelaři bojovali a dřeli. Chtěli dát první branku a nikdo by se asi nedivil, kdyby po první půlce vedli dva nula. Ale jak už jsem říkal, schází ta trocha štěstí, schází ty milimetříky k tomu, abychom si mohli zase konečně zařvat góóól! Poločas a je to nula nula. My z hlavní tribuny se jdeme na ochoz ohřát na sluníčko. Dát klobásku, gambáče. Probíráme události na hřišti a jsme celkem spokojeni. Jestli kluci do toho takhle půjdou i ve druhé půli, mohl by z toho ten bodík být. Kroutíme hlavou nad dalším vítězstvím Bystrce a taky kroutíme hlavou nad výkonem Flaišmana. Co s tím klukem je? Všichni dřou a bojují jako lvi a on? Vypouští sprinty, nechodí do prostorů, neukazuje se. Ani Jamrich se nám dneska moc nezdá. Kazí dost lehkých přihrávek, někdy je pomalejší než by měl. Ale honem dopít, skočit na záchod a už se hraje. Luba Bogdanov dále vyhrává hodně osobních soubojů. Má chuť, zřetelně mu dnešní zápas sedí. Zahráváme roh a už skáču ze sedačky! Tak nic, zase si sedám – jenom tyčka? Mohl tam být další a mohli jsme si v klidu užívat fotbálek. Opak je pravdou. Zbytečná ztráta míče na polovině soupeře. Nedorozumění a útok do otevřené obrany. Naše obavy o Jamricha se potvrzují. Útočník je rychlejší, dravější a dostává se před něj. Někteří z nás viděli faul na našeho kapitána. Já osobně si myslím, že se písknout mohl. Bohužel akce končí přečíslením naší obrany a Filip nemá šanci. Dostáváme laciný první gól a mužstvo je na kolenou. Začíná trápení. Jakási deka leží nad celým, do té doby lepším mužstvem. Ta tam je lehkost, bojovnost. Pravda, ještě je vidět snaha po vyrovnání, ale všichni cítíme, že zápas už kluci neotočí. Marná snaha pana trenéra střídáním vlít nový zápal do hráčů, posílit útočnou kavalérii. Nešťastný a vyčerpaný Jamrich odchází. Viktorce stačí jen nakopávat míče do otevřené obrany a z jedné takové akce celkem pohodlně dávají druhou branku a máme hlavy v dlaních. Zápas končí a já tiše závidím fanouškům z Prahy. Výlet se jim podařil. Prohlédli si venkov na severu. Užili si pohodového počasí, zfandili, poděkovali si s hráči? Nám se tenhle scénář na konci zápasů nedaří prožít. Je mi líto i trenéra Bičovského. Co už může na té tiskovce říct? Zase jako vždycky? Jedna hloupá chyba zničí celkový dobrý dojem z výkonu, psychika hráčů je nalomena… Po kolikáté už?

Bůh nám nepřeje a já přemýšlím jakou oběť mu přinést, aby se v těch posledních třech kolech trochu zadařilo. Jak ho poprosit, aby se ten Psohlavec konečně zase strefil a dal Bystrci alespoň dva fíky. Jak ho přemluvit, aby se Poláček uzdravil, jak ho umluvit aby se Flaišman probudil a zbláznil všechny soupeřovi beky. Aby se vrátil Šiml a roztrhal proti Ústí sítě. Aby pánbíček zabetonoval naši branku, tak jak betonuje soupeřovu branku před našimi útočníky? Nevím, nic mne nenapadá a budou to muset za mně asi vyřešit panové Bičovský a Chaloupka a možná nějaký ten sportovní psycholog. No mně čekají zase dva týdny těšení na to, že si ten konec zápasu konečně taky užiju tak, jak bych si přál! Bude k tomu poslední příležitost a ve chvíli, kdy půjdou fotbalisti z Ústí do kabin, my budeme bubnovat HOŠI DĚKUJEM!!! Těším se na to a doufám, že to není jen sen starého šedivého fanouška, který se toho snad už ve skutečnosti ani nedožije?