FK CHMEL BLŠANY, FOTBALOVÝ TÝM KRAJSKÉHO PŘEBORU

Siegl má následovníka: Otec a syn táhnou Blšany

21. dubna 2011: Jeden Horst Siegl v záloze, druhý v útoku. V Blšanech se lodé chodí dívat na spolupráci slavného otce se synem, kteří se snaží dostat bývalý ligový klub do divize. Ta by byla pro Siegla staršího nyní maximem, to junior stále sní o tom, že by si jednou rád zahrál v lize. „To bude těžké, ale v Blšanech mám jistější místo než táta,“ směje se syn.

Je to zajímavý pohled na střeleckou tabulku přeborových Blšan – Siegl mladší 12, Siegl starší 3. Jedna ze sparťanských ikon a vynikající kanonýr výrazně ztrácí na svého syna ve své parádní disciplíně: střílení gólů. „Teď už je na hřišti hlavně proto, aby mi góly připravoval,“ hecuje otce jeho potomek. A tak je to pořád, tihle dva do sebe pořád šijí a neustále se smějí. Jako dva dobří kamarádi.

Dá někdy Siegl mladší gól Barceloně jako jeho otec?
Otec: „Možná na Playstationu. Tam už gól Barceloně asi dal. Jsou to pro mě krásné vzpomínky. Chtěl bych se dožít toho, aby se takhle trefil i kluk, ale asi je to nereálné.“
Syn: „To asi jo.“

Díváte se spolu někdy na staré zápasy Sparty?
Otec:
„Na fotbal se díváme obecně hodně, když je nějaký dobrý zápas, manželka musí jinam. Fotbal vpřed, telenovely pryč. A staré zápasy Sparty? Jasně, smějeme se tomu. Bylo to šílené: dlouhé vlasy, celá ta fotbalová móda, to jsou hrozné úbory. Zrovna dneska jsme na to s Koubičem (Petr Kouba) vzpomínali.“

Syn: „Tyhle ještěrky, co nosili na hlavě, to bylo hrozný. Kamarád říká: Vepředu byznys, vzadu zábava. Fakt šílený.“
Otec: „No jo, byla to fantastická móda. (Podívá se na zeď a starý plakát Sparty). Hele, Opel tým, Jirka Novotný zlatý řetězy až ke kolenům. To dneska má každý vlas u mladých své místo, všichni se chtějí podobat Ronaldovi, tomu se vlas ani nehne. Je jiná doba, ale třeba se ty ještěrky ještě vrátí.“

Nejslavnější gól otce jsme už zmínili, jak je to u syna?
Syn:
„Trefil jsem se do šibenice ze 35 metrů. Ten gól byl i v televizi. Myslím, že to bylo s Bezděkovem. Pak byl ještě jeden, když jsme v dorostu Sparty na turnaji ve Francii porazili jako outsideři Espanyol Barcelona 2:1.“

Otec: „No vidíš, taky Barcelona!“

Můžete to dotáhnout do ligy jako otec?
Syn:
„Chtěl bych, ale jsem realista, je mi 21 a mám před sebou poslední rok, kdy se to může povést. Pak už by asi bylo pozdě. Ale dělám vysokou školu, ta je pro mě prioritou.“

Otec: „Je kmenovým hráčem Sparty, ti to mají těžké. Navíc s tím jménem. Nerad jsem se chodil dívat na jeho zápasy, to si asi dokážete představit. Bylo to jako u jiných synů fotbalistů.“

Žít se jménem Horst Siegl je ve fotbale docela těžké, ne?
Syn:
„Bylo to těžké, když měl táta tu slávu. Dnes už je za zenitem, tak se to uklidnilo.“

Otec:„Pořád nám nadává, že jsme mu dali tohle jméno.“

 Ale slyšel jsem, že synovi říkáte stejně jinak.
Otec:
„Jednou jsem mu řekl Helmute a chytlo se to.“

Syn: „Jsem z toho nešťastný. Už na to i slyším. Jméno Horst sice není žádná sláva, ale pořád lepší než Helmut.“

Vy dva se moc nešetříte, co?
Otec: „Já hecuju každého. Co se týče mladých, člověk je musí pořád peskovat, udržovat v napětí a napomínat. Někdy klukovi i nadávám. Chci, aby se zlepšoval.“
Syn: „Beru to, myslí to dobře. Ale i já na něj občas v zápalu boje zařvu, na hřišti někdy ujedou i ostřejší slova.“
Otec: „Je škoda, že už není vojna, mládeži chybí celkově ten pořádek. Na vojnu bych tě poslal!“
Syn: „To máš smůlu, nešel bych.“

Co po vás syn fotbalově zdědil?
Otec:
„Má dobré zakončení a čich na góly, někdy mu ale chybí klid. To přijde časem.“

Syn: „Zdědil jsem po něm nos. Rypák mám velký, ještě dávat ty góly. Táta byl výborný fotbalista, nemůžu o něm říct nic špatného.“
Otec: „Ještě aby jo.“
Syn: „Dneska už má ale věk, břicho, je tlustej a pomalej. Zase má přehled, v tom nemá konkurenci. Ale aby vzal balon a rozběhl se s ním, to ne.“
Otec: „Od toho jste na hřišti vy mladí. Kluk je bojovník, do všeho jde naplno, dělá skluzy, což já dělal taky, ale ne tolik.“
Syn: „Cože? Já tě nikdy neviděl udělat skluz. Měl bys zhubnout a zrychlit. Pak se ti líp poběží.“

Měl otec ve vašich očích slabiny i jako profesionální fotbalista?
Otec: „Rychlý jsem byl, gólový taky, tam nebyl problém.“
Syn:
„Ze třiceti metrů jsi to taky jednou trefil.“


A synovy nedostatky?
Otec:
„Hlavu nemá špatnou, ale mohla by být lepší.“
Syn:
„Vím, hlavou bych měl dávat víc gólů.“


Kdo z vás má jistější místo v sestavě Blšan?
Syn:
„Asi já. Záložníků je v Blšanech hodně. Útočníci jsme tam jenom dva.“

Otec: „No, tak to se musím zase šoupnout dopředu.“

Pak byste asi dal víc gólů a dotáhl syna. Soupeříte v tom, kdo bude v tabulce střelců výš?
Otec: „To ne, za góly se už nehoním. Vždycky jsem si představoval, že budu na konci kariéry hrát klasického stopera, jenže dnes se to hraje v lajně, tak jsem v záloze. Já už jsem se vystřílel, ale myslím, že v Blšanech vedu kanadské bodování. To je jistota.“

Co říkáte tomu, jak to synovi střílí? Je to váš nejlepší kanonýr.
Otec:
„Potěší to, ale měl by dávat víc gólů.“

Syn: „Kdybych dal všechny šance, mám jich dneska třicet. Ale jeden mi taky neuznali.“
Otec: „Mně v lize nepřipočítali tolik gólů… Jak říkal pan Bican: Šance je šance a měla by se proměnit.“ 

Sedíte vedle sebe v kabině, kdo z vás má za úkol nosit mýdlo a šampón?
Otec:
„Mýdlo nosí mladí, to jsou seladonové, ti mají tolik gelů a šampónů, že my starší máme vždycky kam sáhnout.“

Syn: „Počkej, já si gely a voňavky půjčuju výhradně od tebe.“

Kdo z vás toho v zápasech víc naběhá?
Syn:
(Přesvědčivě) „Určitě já.“

Otec: (Napodobuje ho a opakuje) „Určitě já. On je od toho, aby dával góly. V záloze je člověk ve větší permanenci.“
Syn:„Vždyť jsi pořád ve středovém kruhu. Z něj se nehneš.“
Otec: „V kruhu jo? Mám kolem sebe běhavé kluky, takže tomu můžu dát rozum a přehled.“

Kdo v Blšanech kope penalty?
Syn:
„Táta teď nedal, takže začínám já. Už ho k tomu nepustím.“


Nevadí vám, že jste pořád pod dohledem otce?
Syn:
„Ne, v Blšanech mě to baví, chci jim pomoct postoupit. Chodíme spolu i na pivo, ale já to nepřeháním, táta mě hlídat nemusí.“

Otec: „Po zápase posedíme, mladí jdou dál, my starší poctivě domů. My už na ty jejich diskotéky nepatříme. Pak rádi v kabině posloucháme jejich historky.“

Taky se prý přetahujete o čísla dresů, je to pravda?
Otec:
„Mám desítku, kterou by kluk pořád chtěl. Když nehraju, hned si jí bere. Jinak má devítku.“


A vy navíc ještě kapitánskou pásku.
Syn:
„O tu nestojím. Nabízeli mi to, ale nikdo by mě stejně neposlouchal.“

Vyslechnete si od spoluhráčů hodně narážek?
Syn:
„Když jsme náhodou spolu v bagu, tak se smějí, že je to rodinné balení a že nás musí natočit. Tam nám to dávají sežrat, jinak v pohodě.“


A co soupeři?
Otec:
„Všude jsou typy přehecovaných hráčů, ale je to v mezích. Někdy cítím i trochu respekt, že jsem to já, omluví se za faul, nic zákeřného.“

Syn:„Občas na mě někdo řve, ale já to nevnímám. Spíš mi vadilo, když na mě jeden kluk hrál dvakrát osobku. Ptal jsem se ho, jestli ho to baví, že mě moc ne.“
Otec: „To si musíš zvyknout kamaráde, na mě hráli osobku pořád. Třeba Řepa (Tomáš Řepka), když byl v Ostravě, ten na mně visel…“

Byl pro vás otec fotbalovým vzorem?
Syn: „Vždycky a jedině on. Pak ještě David Beckham, toho jsem miloval kvůli účesům.“
Otec:„No, my jsme vlastně s Beckhamem skoro stejní.“

 Kterého ze „strejdů“ fotbalistů jste měl nejradši?
Syn:
„Chodili jsme po každém zápase do kabiny, z těch starých sparťanů znám všechny. Hodně jsme se vídali s Haškovými, Frýdkovými, Řepkovými než odjeli, s Chovancovými, Novotnými. Nejblíž mám asi k předsedovi svazu, protože jsme sousedi v Lipencích. Pak taky k Fryďasovi a Novotňákovi.“
Otec:
„To byl málem tvůj velkej strejda.“

Syn: „Byl to skoro můj tchán, delší dobu jsem chodil s jeho dcerou.“

Je pro vás velkým zážitkem, zahrát si takhle spolu?
Otec:
„Tohle je cíl každého otce, co hraje fotbal. Hodně hráčům se to nepoštěstilo, jsem za to rád. V lize si spolu už nezahrajeme, tak aspoň v přeboru. V pokročilejším věku si pak kopneme za Lipence, tam bydlíme a pořád nás lákají, ať jim pomůžeme zachránit I. B třídu.“


Bez exhvězd by fotbal v Blšanech skončil

Dřív se v téhle malé vísce hrála liga, teď jsou Blšany šesté ve vyrovnané tabulce Ústeckého přeboru. Parta kolem Horsta Siegla staršího se pokouší vytáhnout klub do divize. Kromě něj v mužstvu působí bývalí exligisté: Stracený, Šmejkal, Klíma, Krejčík. Tým trénuje Josef Němec. „Kdybychom do Blšan nepřišli, asi by tam fotbal úplně skončil,“ myslí si Siegl, který je v kontaktu i s bývalým blšanským bossem a šéfem svazu Františkem Chvalovským. „Občas mu zavolám o radu.“ Domácí zápasy hrají Blšany v pátek od 19 hodin.

Zdroj: http://isport.blesk.cz/…-blsany.html 

FKCHMELBLSANY.cz | 21.9.2011 11:40 | 817x přečteno

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Všechna práva vyhrazena | FKCHMELBLSANY.cz | info@fkchmelblsany.cz | XHTML | CSS | 24.8.2017 12:23:16