FK CHMEL BLŠANY, FOTBALOVÝ TÝM KRAJSKÉHO PŘEBORU

Klub z velkého fotbalu odchází, praví fanoušci zůstávají

  Blšany mají jak známo fanoušky po celé republice. Jako jeden z mála klubů se   mohou pochlubit, že jim přejí lidé i daleko mimo region, kde jsou doma. Tento   stav, který je pozůstatkem první ligy, dodnes nevymizel.

Blšany byly dlouho výjimkou v celoevropském fotbale a výjimky přitahují výjimečné lidi. Ty, které nebaví jen fandit spolu tisíci dalšími Spartě nebo Slavii. Celý rok se fanoušci Chmelu v různých koutech republiky těší na chvíli, kdy jejich miláčci dorazí do jejich regionu. Když se dočkají své chvíle, neváhají a dostaví se na zápas Blšan, aby svůj tým konečně viděli na vlastní uši a podpořili vlastními ústy.

Bylo tomu tak i tentokrát v Letohradě.

A před dvěma týdny v Náchodě rovněž.

Když hraje A-tým v Praze, své fanoušky už má také jisté.

Loni ve druhé lize měly Blšany své příznivce také na mnoha stadionech – v Praze, v Hradci Králové, Jihlavě, Čáslavi… ale i na dalších místech, kdysi třeba dokonce i na poháru ve Strakonicích.

Blšany sice na fotbalové mapě skomírají, ale srdíčka fanoušků bijí pro chmelaře stále dost hlasitě. Blšaňákem jednou, blšaňákem navždy.

„K Blšanům mě přivedl jeden můj známý z Litoměřic, který tam hrál za dorost. Fandím jim od té doby, co byli poslední rok v první lize, sestup mě neodradil a zůstala jsem věrná klubu, protože věřím v příznivý obrat pro Blšany“ vysvětluje svůj vzorný postoj věrná fanynka z České Třebové. Uplynulou sobotu se svými třemi kamarádkami, které zlákala k fandění stejného klubu, podporovala své hrdiny v Letohradě. Fandily a chtěly být slyšet. „Bohužel jsem ještě neměla možnost Blšany navštívit, ale na jaře se tam chystám jet, i když je to pro mě docela dálka.“

A to je právě ten problém. Je nesmyslem se domnívat, že Blšany nemají fanoušky. V době prvoligové je podporovalo mnoho lidí z celého Česka, ale jak se pravidelně dostávat do vesničky na Žatecku, kam o víkendu nejezdí ani autobus, natož pak vlak? A tak se na tribuně v Blšanech pravidelně scházejí jen lidé z regionu. Návštěvnost pochopitelně nemůže konkurovat klubům z velkých měst. A navíc, i věrní z okolí Blšan jsou už oprávněně unaveni trápením, které Blšany provází s menšími přestávkami už několik let. A tak stále častěji zůstávají doma.

To fanoušci ze vzdálených oblastí na své borce přijdou za všech okolností. Vždyť kolikrát přijedou Blšany třeba do Letohradu a okolí? Teď to bylo poprvé a možná… ano, možná i naposledy…

Je to sakra škoda, že fotbalovou scénu neodvratně opouští klub, který má po celé zemi tolik sympatizantů. Česko ztratilo fotbalovou raritu, o které se psalo i v zahraničí, o které byl natočen i dokumentární film.

Hráči odcházejí, kvalita fotbalu v Blšanech stále klesá. Vyhlídky nejsou moc pozitivní. Ale jedno nám už nikdo nevezme, historii. Osm let v první lize znamená významnou a nesmazatelnou stopu v českém fotbale. Možná budou jednou Blšany na úrovni FK Vroutek či Sokola Měcholupy, ale jedno je jisté. FK Vroutek nepomohl v kariéře Petru Čechovi a nikdy neporazil Spartu 3:0. Ba co víc, tam ta Sparta ani nepřijela a dokonce o existenci takového klubu zřejmě nikdo ve Spartě ani neví. To na Blšany si vzpomene každý.

Snad dvakrát nebo třikrát využité osvětlení stadionu, které stálo spoustu milionů, je sice nenáviděným posledním políčkem, který Blšany donutil k ústupu ze scény, ale je také jasným důkazem a dokladem – tady se kdysi něco dělo. Tady na tom hřišti si zahrála spousta reprezentantů, nejlepších fotbalistů své doby. Někdy jako domácí, často v dresu soupeřů. Sem se sjížděly ob týden tisíce fanoušků, jezdili sem novináři celostátních médií, do celé země se odsud vysílaly přímé fotbalové přenosy v televizi.

Teď v neděli nepřijde Sparta ani Slavia nebo Baník. Bude tu jen Sezimovo Ústí a zápas se dostane tak maximálně do výsledkového přehledu sportovně zaměřených médií. A stejně bychom byli proti tomuto soupeři vděčni i za remízu 0:0. Na tribuně nebude vyprodáno lidmi z širokého okolí. Přijde tak 50 místních fanoušků, část lidí přímo z Blšan, ti kteří nebudou vědět co s listopadovou nedělí. Část rodiných příslušníků hráčů. A Hykláci z Vroutku.

Ano, jméno Blšany už žije ze vzpomínek. Že je to málo? Možná, ale o moc víc nám do dnešních dnů nezbylo. Nebo lépe (optimisticky) řečeno : momentálně nemáme. Třeba se časem najde někdo, kdo rozbije své prasátko s úsporami, jen aby zase pomohl tomu krásnému kubu vzhůru k výškám. Já bych ho rozbil hned, kdyby to mé bylo tak storát větší a tučnější. Tak to asi bude muset udělat někdo jiný. Než se takový spasitel najde, proteče zřejmě v říčce Blšance, tekoucí vedle stadionu, hodně vody.

A když se už lepších časů nedočkáme nikdy ? Tak budeme fandit týmu v divizi. V přeboru. V okresu. To je už vlastně jedno. Radost z gólu v síti soupeře může být stejná, protože pořád jsou za výhru tři body do tabulky. Takže budoucí fotbalisté Blšan, ať budete hrát jakoukoliv úroveň, myslete na to, že bojujete za slavné jméno a že vám stále budou přát fanoušci i ze vzdálenějších oblastí.

S jedním bláznem můžete už teď počítat, říkám já. A v duchu se vidím, jak zase po dlouhých měsících opatrně našlapuji na tribunu blšanského stánku, třeba už se svými dětmi nebo i vnuky… Přijely Podbořany! Tak co myslíš, jak to dneska skončí, ptám se Vaška Hykla? Snad vyhrají Blšany, přejeme si oba… tak co se vlastně od dob té první ligy změnilo?

FKCHMELBLSANY.cz | 13.11.2007 13:51 | 629x přečteno

Komentáře

Komentáře nejsou pod tímto článkem povoleny.

Všechna práva vyhrazena | FKCHMELBLSANY.cz | info@fkchmelblsany.cz | XHTML | CSS | 20.10.2017 9:12:21